Odklepnuto. Hraní amatérského divadla v Česku bylo zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO!
Je zvláštní, jak hluboko v nás může zakořenit něco tak křehkého a zdánlivě nenápadného, jako je ochotnické divadlo. Dokáže spojovat generace, měnit lidské příběhy a na malých jevištích otevírat velké světy. Zpráva, že amatérské divadlo bylo zapsáno jako nehmotné dědictví UNESCO, nepůsobí jako formální ocenění, ale jako potvrzení něčeho, co jsme dávno věděli: tato tradice má skutečnou kulturní váhu.
Je v tom kus hrdosti – nejen na inscenace, které vznikaly z nadšení a bez nároků na odměnu, ale na celou tu neúnavnou komunitu lidí, kteří věří, že divadlo patří všem. Na herce, kteří po večerech trénují ve školních tělocvičnách, ledových přísálích hospod i v obýváku. Na režiséry, kteří dokáží z minima vytvořit zázrak. Na diváky, kteří přicházejí nejen kvůli příběhu, ale i kvůli setkání a atmosféře.
UNESCO tímto zápisem nezachycuje jen tradici, ale právě i zmíněnou atmosféru – chvíli, kdy se zhasnou světla, opona se pohne a všichni v sále vědí, že právě teď se rodí něco společného. Je to dědictví, které žije v lidech, v jejich odvaze vystoupit na prkna a sdílet kousek sebe.
A možná právě to je na tom nejhezčí: že naše hrdost nevyrůstá z mramoru, ale z nadšení. Z obyčejných lidí, kteří svou neobyčejnou lásku k divadlu přetavili v kulturní poklad, jenž si zaslouží světové uznání.
Vlaďka Koďousková, předsedkyně SČDO
